Bulici stranky

Jmenujeme se Sam (Samuel), Zuzka (Zuzana) a Cymba (Cymba Trojský kůň). Naše dospělá dcera Lucie již s námi nežije, a tak o ní pravděpodobně na těchto stránkách bude velmi málo zmínek (pokud nějaké). Ostatně je dost vybavená rozumem i prostředky výpočetní techniky, aby si mohla vytvořit vlastní stránky (a možná by to svedla lépe než já).

Ale zpět k nám. Po vánocích 1997 jsme se konečně přestěhovali z Prahy do našeho nového domova v Novém Vestci u Staré Boleslavi. Byla to skvělá změna nejen pro nás, ale i pro našeho bulíčka Akimka, který zde s námi strávil ještě skoro šest krásných let svého života. Do psího "nebíčka" za spoustou krásných psích holek a dobrého jídla odešel 7.10.2003.

Dost dlouho jsme se z toho nemohli vzpamatovat a netroufali jsme si rovnou pořídit nového pejska, protože jsme se báli, aby srovnání s pro nás dokonalým Akimkem nedopadlo špatně. Prázdno v domě, když odejde bulík je hrozné, a tak jsme se na jaře začali poohlížet z jaké chovatelské stanice bychom si mohli našeho nového bulíčka pořídit. Uvažovali jsme o létě, protože jsme předtím ještě chtěli vidět a projít část Pyrenejí. Paní Vladimíra Tichá (jinak rovněž rozhodčí pro bulíky), kterou znám z doby organizování akce a petice Jeden metr proti nesmyslným protipsím zákonům poslanců Kořistky a Šojdrové, mi dala doporučení na několik chovatelských stanic, ze kterých jsme jako první zvolili stanici Trojský kůň. Kontaktovali jsme MVDr. Simonu Müllerovou a navštívili ji, abychom poznali, jak se zde bulíci mají, a zda je případně naše volba správná. Myslím, že doporučení paní Tiché bylo správné a nemělo smysl se poohlížet jinde.

Abych to zkrátil, zrovna v tu dobu byly na světě dva vrhy C a D. Když jsme viděli tu krásu kolem nás, ty klabonosé válečky, naše plány na Pyreneje padly a šlo jen o to zda nějaké a pokud ano, pak jaké štěně se bude stěhovat z Brna Tuřan do Nového Vestce. My jsme chtěli tentokrát holčičku (asi opět trochu strach z možného srovnávání s Akimkem) a nakonec ze dvou možností padla volba osudu na naši Cymbu.

1. května 2004 jsme si přivezli domů červenou smršť. Po starém a klidném dobrákovi Akimkovi, jsme asi nebyli tak úplně připraveni na takovou přemíru energie. Pokud jsme se chtěli naší holčičce věnovat, dopřát jí dostatek her a také se pokusit o nějakou tu výchovu, mělo to za následek po dvou týdnech potácení se dvou utahaných a nevyspalých mátoh po našem domě, kolem nichž neustále poskakuje, lítá, nosí hračky jejich malé štěně a trvale vymýšlí spousty hloupostí, které by ještě stálo za to zkusit.

Naším hlavním koníčkem je běhání, a tak nám vitalita a dostatek temperamentu u Cymby vyhovuje. Chceme s ní v budoucnu běhat a protože podmínky v okolí našeho domu jsou skvělé (lesy, řeka, louky) neměl by to být problém. Spíše si tak někdy říkáme, že asi jediný člen naší rodiny bude pravidelně trénovat dvoufázově, naše Cymba.