Za dobu, co známe bulíky a jejich skvělou povahu, jsme také poznali, že bulíci umí mluvit. Každý umí mluvit jiným způsobem a záleží jen na lidských příslušnících jeho smečky, jestli a jak mnoho mu rozumí. A když mluvím o mluvení, myslím tím nejen celou škálu různých vyjadřovacích prostředků, ale jak se zmíním dále i opravdové lidské mluvení. Každý správný a správně a s láskou vychovávaný bulík se naučí velmi rychle, jak co nejlépe svým lidem povědět, co potřebuje, co chce, co naopak nechce a co se mu nelíbí. Používají k tomu různé způsoby komunikace. Různé způsoby štěkání by u psa ještě nebyly nic tak nečekaného, ale i přes tvrzení, že pes nemá mimické svaly dokáže bulík se svým obličejem hotové divy. Nakrčené čelo, vyhlazené čelo, přivřené a zamilované oči, do výšky vytažené uši, či uši stažené dozadu k hlavě, přiblblý výraz s ušima široce rozevřenýma do stran (například při velice příjemném drbání hlavy) a mnoho dalších. Také smát se bulík umí krásně a někdy má přeneseně i doslova pusu od ucha k uchu.

Kromě toho jsme zaznamenali u různých bulíků, které jsme měli možnost poznat vydávání nejrůznějších zvuků spojených se specifickými situacemi. Tyto zvuky se pohybují od bublání přes jakési "krkání" až k někdy zcela artikulovaným výrazům.

Asi vrcholným číslem mluvícího bulíka byla fenka mého táty Gundi, která zcela artikulovaně říkala MAMA. To se sice ještě naše Cymba nenaučila, ale snaží se povídat velmi pěkně a často. V létě, když k nám častěji na návštěvu jezdil Roro, snad aby trénovala výslovnost "R", jen tak mezi řečí řekla Zuzce "RUM". Toto pití nepijeme a ani ho doma nemáme. Nevím, kde ten výraz Cymba sebrala. Kdoví, s kým se kamarádí. Dnes jsem ale pochopil, že konečně skutečně ví, co říká. Hráli jsme si a ona mě tak z legrace štípla do ruky. Než jsem stačil nějak zareagovat, řekla za mě: "AU". Je to chytrá holka, to se asi všechno učí při svých oblíbených posezeních a lekcích na hrobečku našeho bulíka Akimka.