Nebude řeč o lidských kamarádech, ale o psích. Při vstřícné povaze naší Cymby by snad nebyla nouze i o ty lidské, ale přeci jen, ti psí jsou nám mnohdy sympatičtější. Ti si málokdy na něco hrají a jejich přízeň je nelíčená.

Nejbližší (místně) kamarádkou je mladá fenka zlatého retrievera Conie. Milá, hodná a poslušná holka, se kterou se bohužel Cymba nejvíc pohoní jen kolem plotu. Pokud se náhodou sejdou na procházce je radost oboustranná.

Naopak nejvzdálenější kamarádkou Cymby je tátova bílá bulteriérka Olli Blümschen (Kytička), která byla i první psí návštěvou Cymby na naší zahradě. I když v mládí stejný ďábel jako naše Cymba, nyní je z ní rozumná a hodná teta Olinka, která by si od naší holčičky nechala "na hlavě dříví štípat". Myslíme si, že byla docela ráda, když se té naší "čtvrtodenní zimnice" mohla zbavit a odjet do svého klídku.

Prvním z řady obdivovatelů a ctitelů Cymby se stal pitbullteriér Benda. Benda neměl lehký život. Jak to tak někdy bývá, pořídil si jej asi někdo, kdo Bendu nechtěl ani tak pro něho samého, jako spíš pro kompenzaci svých komplexů. Dva a půl roku byl Benda cvičen a i zneužíván k nelegálním psím zápasům. V tomto neutěšeném psychickém a snad i fyzickém stavu ho od původního "majitele"  koupil jeho současný pán a to byla Bendova výhra. Po poměrně náročné asi čtyřměsíční převýchově se z Bendy stal skvělý pes vděčný za jakoukoli formu náklonnosti. Ve vztahu k lidem je naprosto bezproblémový a mezi psy si dokáže sjednat přirozenou autoritu. Sám nikdy na psa nezaútočí, líbit si drzosti si však nedá.

Do malé Cymbičky se Benda zamiloval ještě jako do malého štěňátka a každé jejich setkání je gejzírem oboustranné radosti. Zamilovaný pitomec Benda si od naší potvůrky nechá všechno líbit a na druhou stranu trochu drsnější způsob hry je oběma plemenům dost vlastní, takže si bezvadně rozumí.

 

 

 

 

 

Většinou na cestě k vodě (k Jizeře) nebo u řeky se Cymba potkává s dalšími dvěmi kamarádkami. Již starší fenečkou zlatého retrievera Bárou a skoro stejně starou Viktorkou (rovněž zlatý retriever). Zatímco Bára je již rozvážná starší dáma, která se hned tak nenechá vyvést z klidu těmi dvěmi psími holkami, spíše je občas trochu zkrotí, přesáhne li jejich řádění únosnou mez, Viktorka je snad ještě praštěnější než naše Cymba (a to je co říct)..

 

 

Protože se dost často obě holky potkávají u řeky, je o radost a zábavu postaráno. Většinou jedna nebo obě jsou již mokré a jak při hraní válejí sudy v písku a prachu mění se k nepoznání. Doufejme, že to holkám vydrží i v dospělosti a zůstanou kamarádkami a nestanou se rivalkami.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K druhým našim sousedům často jezdívá další velký kamarád naší slečny.

Je to můj jmenovec Samuel, a tak sebou mnohdy podvědomě cuknu, když z vedlejší zahrady slyším "Same, fuj", "Same, dolů z toho stolu", "Same, ven" a podobně. Sam má evidentně v předcích zlatého labradora, kterému je rysově podobný. Druhý rodič je předmětem dohadů. Já vždy tvrdím, že to byl basset, ale kdo ví. Naše potvůrka má Sama moc ráda a vždy, když od vedle slyší cinkání jeho známek na obojku nehne se zpod tújí od plotu. Dokonce se i dvakrát polo podhrabala polo podtáhla pod plotem, aby si se Samem zařádila. Naštěstí sousedé jsou rozumní a ne hysteričtí, takže nebyly nepříjemnosti. Dokonce obdivuhodně přijali i příhodu, kdy se Cymba za naší nepřítomnosti šla pod plotem k sousedům podívat, není li tam Sam přeci jen někde schovaný. Protože tam nebyl, vyřádila se v dětském bazénku, který nakonec prokousla a hračky roztahala po celé zahradě. Když pak stačila ještě zbortit dětský stan, usnula v jeho troskách, a tak ji našla asi po 45 minutách Zuzka. Stačila toho hodně za tak krátkou chvíli. Potkají li se se Samem na louce, jsou schopní se ulítat skoro do padnutí. Po jednom takovém setkání Cymba ulehla do škopku na prádlo s vodou a skoro v něm usnula.

Dalším kamarádem a láskou Cymby je černý labrador Šišon. Je asi o sedm měsíců starší než Cymba. Měl úraz, když ho porazilo auto a díky maximální péči a úsilí majitelů se z toho dostal tak, že může běhat a snad kromě nepříjemných pocitů při změně počasí nebo po větší zátěži nemá problémy. Šišonek je k Cymbě hrozně něžný a jemný. Je si vědomý své převahy ve výšce i váze a dává moc velký pozor, aby na ni snad náhodou nešlápl, nebo jí jinak neublížil. Je tak galantní, že nechá často ve hrách Cymbu naoko vyhrát, lehne si na záda a dovolí jí okousávat mu laple a uši. Majitelé Šišonka v naší obci nyní staví svůj dům, takže doufáme, že po jejich  trvalém nastěhování budou mít Cymba i Šišon víc příležitostí se potkávat.

 

 

 

 

 

 

 

 

První léto Cymby je na kamarády opravdu úrodné. Poprvé na své zahradě v začátku srpna 2004 přivítala svého nevlastního bratra Xerxese TK (Roro). A když si hraje bulík s bulíkem, je to zážitek jak pro ně samé, tak i pro přihlížející. Cymba vzala Rora k řece, aby se pochlubila, jak umí krásně plavat a nebojí se vody. Roro samozřejmě jako správný chlap se nemohl nechat zahanbit a k údivu, obdivu a potěšení paničky plaval jako by voda byla jeho přirozeným prostředím. Potom si hráli a blbnuli na zahradě až do tmy. Zdá se, že tentokrát se na rozdíl od předchozích případů zamilovala Cymba. Po odjezdu Rora plakala a hledala, kde je. Nakonec ji však přemohla únava a usnula.

Cymba i my věříme, že se tak milé návštěvy u nás objeví častěji.

Příjemnou návštěvou pro nás i pro Cymbu jsou bráška Brumín (Curro) a Amarylis (oba z Trojského koně) s jejich maminkou a tatínkem (lidskými). Amarylka je miláček, který si dokáže vyhrát a zabavit se i sama běháním za míčkem nebo šmejděním, kde se dá. Brumín se naopak s ohromnou chutí vrhá do hry s Cymbou a ti dva se málokdy od sebe nadlouho vzdálí. Nyní v červenci 2005 přijel jen Brumín, protože Amarylka bude mít štěňátka a buličí způsob hry by nemusel být tou pravou přípravou na její mateřství. Už se těšíme, jaká krásná štěňátka bude ta milá holka mít.

Začátkem druhého léta naší Cymby jse začali potkávat na louce a u vody novou kamarádku.Je to prakticky stejně stará labradorak Lakina. Hodná, poslušná, běhavá, hravá a má ráda vodu. Kamarádka pro CYmbu jak stavěná. Má i dostatečnou hmotnost, aby ustála případné srážky s Cymbou a spíše se zdá, že se jí takový způsob hraní líbí. Tentokrát se potkali na louce k řece ještě s pitbulem Bendou. Spokojenost byla na všech stranách.

Blízkou Cymbinou sousedkou a prima holkou je fenečka Tibetského teriéra Sandy. Mrštná, pohyblivá, nebojící se naší dračice, protože jí vždy dokáže utéct. Ve vodě jsme se zatím nepotkali, ale na louce se ve vysoké trávě vyřádí dost. Z naší krátké srsti jde vše dobře dolů, ale chudák panička Sandy musí mít daleko víc práce dostat ji do formy. Sandy již sklízí i první výstavní úspěchy, takže si musí na sobě nechat záležet.

Cymba získala nové kamarády. No ono je to tak na půl, protože polovina z nich , slečna Týna je Cymbina vlastní sestra (stejný táta, stejná máma) jen je o 13 měsíců mladší. Ta druhá polovina nové známosti je kříženec amstafa Jackie. Navštívily nás (tedy hlavně Cymbu) i se svoým zbytkem rodiny a užily si holky v letošním nanicovatém létě pěkné odpoledne. Chudinka Týna byla tak utahaná, že si ke konci vlezla na klín své lidské sestry a usnula jako pařez. I Jackie byla po třech hodinách lítání zralá na to si odpočinout, ale naše FM (furt může) jí nedávala pokoj, až se Jackie po ní musela trochu ohánět. Zkrátka naše princeznička zrzečka někdy nezná míru. Svou hyperaktivitou by ztrhala slona.
Na Týně jsou vidět společné geny i láska její lidské smečky. Má podobný výraz v očích, je milá, bezprostřední a nezáludná. A rozhodně se umí pěkně mazlit a je vidět, že je na to zvyklá. Obě holky, Týna i Jackie se u nás cítily jako doma a necítily žádné rozpaky. Týna pak jako správný zvědavý bulík  prolezla dům, vše okoukla a obsloužila se Cymbininými granulemi. Zkrátka bulík, jak má být. Suverén a žádné zakřiknuté psisko. My a myslím, že Cymba také, budeme rádi za více takových návštěv a pěkných chvil.