Neděle byla prima, opět nás navštívili Roro s paničkou (no spíše maminkou) Martinou. Minule jsem asi Rora na Buličím weblogu trochu pomluvil, že Cymbu učí jen samé nepravosti, tak ji na procházce lesem tentokrát učil, jak správně poslouchat. Ona na svůj věk je podle našeho názoru dost poslušná, ale den po Rorově výuce poslouchala zcela na slovo a byla k zulíbání. Možná také, že byla ještě utahaná z dalších hrátek, které s Rorem absolvovali na zahradě.

Zde se dali do pravého buličího honění a takto dopadl Zuzčin trs lilií, kterým se přehnali a pováleli nejprve zleva a poté, aby to srovnali, zprava. Ale hlavně, že ti dva byli spokojení. Oči jim jen zářily.

Vidět ty dva, již rozumného, hodného a milého Rora a naši bláznivou a zamilovanou Cymbu je moc fajn a jsou to pro nás pěkné okamžiky.

Je opravdu krásné sledovat Cymbino buličí chování. Opět při Rorově odjezdu brečela za plotem, jako by to byl poslední den, kdy Rora uvidí. Sotva auto s Rorem zmizí z dohledu, Cymba doma zhltne večeři a upadne do tvrdého spánku až do rána.