Cymba nás pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Na to, že se skoro ničeho nebojí, do všeho si troufne a všechno chce zkusit., jsme si již pomalu zvykli, přesto jsme občas šokováni jejími nápady.

Voda patřila od začátku k oblíbeným živlům naší holčičky. Hned při první návštěvě řeky došla až tam, kde přestala stačit, v klidu obeplula menší kolečko a se stoickým klidem vyšla jakoby nic z vody. Samozřejmě jsme ji vychválili do nebes a tak neměla důvod si vodu nezamilovat.

Po hře s kropicí hadicí naše Cymba nyní přišla no to, že ani řeka není jen na plavání, ale že se v ní dá i krásně hrát. A skutečně si zde hraje jako malé dítě. Courá se vodou, chytá lístky, leze na kameny a zase skáče do vody. Stejně jako dítě by vydržela až do úplného prochladnutí. Musíme ji tedy většinou od vody skoro tahat.

Naposledy nás však dokonale zaskočila. Cymba se začala potápět. Zatím se bohudík  nepotápí na hloubce, ale tam kde stačí se potápí ostošest. Buď  se snaží chytat malé rybičky, které plavají u břehu, nebo ji jen zajímají světlé oblázky na dně, to zatím nevíme přesně, ale výsledkem je skutečné a regulérně potápějící se bulík.

Cymba ponoří celou hlavu i s ušima pod vodu a rozhlíží se. Po chvilce hlavu vynoří a jsou vidět její otevřené, vodou zaplavené oči. Vyklepe vodu z uší a jde hledat nové místo na prozkoumání a potápění. Je šikovná a nikdy se zatím nenapila, ani jí voda nepřišla do nosu.

Samozřejmě po návratu domů jí oči vykapeme očními kapkami,  vytřeme uši a také vykapeme měsíčkem.

Bohužel jsem neměl ssebou foťák, takže nemám dokumentaci tohoto chování, ale slibuji, že příště jej vezmu a myslím, že mě Cymba nezklame a na svou zálibu nezanevře. V tom případě fotky k tomuto článečku přidám.