Naše holčička je ve vymýšlení zábav velmi vynalézavá. Spojí li se to s jejím stylem do všeho se vrhat po hlavě, ničeho se nebát a hlavně užít co nejvíc legrace, je u nás té legrace skutečně dost. Akimek, ačkoliv byl chlap a plaval moc rád, nesnášel hadici na kropení a vždy se raději někam uklidil, aby nedošlo k omylu a nebyl pokropen společně se zbytkem zahrady.

Naše "mladá" je naopak jako divá a vytáhne li se hadice, je to pro ni jasný příznak, že je to hlavně kvůli její zábavě.  Tuto kratochvíli si nenechá ujít, ani když je za celý dne již řádně unavená. To v sobě vždy ještě najde zbytky energie a bez jakýchkoli rozpaků se vrhá do plného proudu vody z hadice se snahou ten proud jednoduše překousnout.

Co by to také bylo za bulíčka, aby nepřekousl obyčejnou vodu, říká si možná. Naneštěstí ten překousnutý proud se zase spojí, a tak se musí útočit nanovo.

Je li Cymba v počátku pěkná a hebká bulterierka, po takové zábavě je to promáčený hastroš, ze kterého tečou čůrky vody, chrchlá vodu z pusy i nosu, ale je nesmírně spokojený.

Abych ji však jen nepomlouval, ona se postupně ve své zábavě zdokonaluje a přináší drobné "zlepšováky". Nyní má snahu, pokud na to v zápalu boje nezapomene, při útocích na pramen vody sklopit uši, snad aby jí tam nenatekla voda. Jak to dělá nevím, ale na spodní fotce vidíte, jaké záklopky si dokáže udělat.

Doufáme, že se konečně trochu oteplí. Zatím se často musí kropit i v tomto chladném jaru a o to víc ručníků pak padne na osušení totálně nacucané Cymby. Určitě si dovedete představit, že utírání je pro Cymbu jen další obměna a pokračování již tak úžasné hry. Člověk by jí mohl zkusit příkazy uklidnit a donutit ji, aby zůstala na místě, alespoň při utírání, ale to by to nesmělo naši slečnu tak bavit. No a přiznejme si to upřímně, nás také.