Jestli by si někdo myslel, že naše Cymba s příchodem dospívání a v souběhu s háráním bude mít nějaké jiné starosti, než jak co nejvíc řádit a vybíjet svou neutuchající energii, byl by na omylu.

Naší holčičce pravděpodobně není nic dražšího, než pohyb. Jsme rádi, protože je to tak říkajíc "naše krevní skupina", ale někdy, čeho je moc, toho je příliš.

Ne nadarmo jsme ji hned v počátcích našeho soužití začali přirovnávat k červené smršti. Jediné, co ji skutečně dokáže utahat tak, že je alespoň pár hodin v klidu , je návštěva a lítání  s  Rorem nebo Brumínem (Curro) TK. No, snad se s nimi již brzy bude moci setkat.

Naše nezkušenost s fenkami (Cymba je naše první) způsobila, že jsme již první náznaky barvení považovali za skutečné hárání. Nyní se však ukazuje , že  asi až nyní nastalo to pravé "nebezpečné" období. Kolem vrat se nám začínají poflakovat toulaví vesničtí "vořeši", jsou celí zpitomnělí a uslintaní. Vždy mám strach, jak se mi podaří zajet autem do garáže, aby vraty nepronikli i ti lumpové.Cymbička je zatím z toho zájmu spíš udivená. Když prochází ulicí a doprovází ji smutné vytí psů ze zahrad, že nezašla na návštěvu, zdá se, že neví co vlastně chtějí. Nebo to dokáže dobře zahrát ...

Ale zpět k Cymbinu temperamentu. S větší pozorností než obvykle sledujeme předpovědi meteorologů. Čekáme na větší příděl sněhu a těšíme se, zda až napadne, neobjeví li se u ní stejná láska k saním, jakou měl Akimek. To by pro nás byla trochu záchrana, protože by se "urvala" na louce se saněmi a naše asistence by se mohla odehrávat výjimečně v pozici pobaveného pozorovatele.

Ale Cymba není jen zjančený divoch. Dokáže se také krásně mazlit a rozvalovat na křesle. Přesto typické pro ni je to, co vidíte na přiložaných fotkách.

Takových se však nepodaří mnoho. Kdo někdy fotil digitálním fotoaparátem a snažil se o snímky v pohybu, ví, jaký to bývá problém. Protože se mi líbí fotky, které mají nějakou dynamičnost nebo napětí, dostávám se do problému, jak toho našeho "šílence" vyfotit, aby alespoň občas něco vyšlo.

Nakonec však technika je záchrana, protože fotit naši Cymbu jen na klasický materiál, neměli bychom asi na jídlo.