Anglický bulteriér je asi tak trochu zvláštní pes. Je dost lidí, kterým se nelíbí, bojí se ho a setkáte se s různými poměrně ošklivými přízvisky pro Vašeho pejska. Musíte být připraveni na to, že spousta lidí "zmasírovaných" nepravdivými informacemi z novin a televize Vás bude osočovat, co že to máte za krvelačnou bestii a proč nemá košík a není přivázaná na silném provaze. Budou před vámi zvedat své psy do výšky a tím jen provokovat zvědavost Vašeho bulíčka, co je to za zvláštní chování. Ukrývat před vámi své děti, přičemž právě děti má správný bulteriér moc rád. Když pak náhodou potkáte rozumné lidi, kteří nezačnou propadat při setkání s vámi hysterii a projeví přání pohladit si Vašeho pejska, odmění se jim většinou bulík nesmírnou vděčností, že se s ním chce někdo kamarádit. Jen je třeba mít na paměti, že bulík má trochu jiné pojetí projevů vděčnosti i her než jiní psi a tak jeho "oběť" může odcházet špinavá až za ušima a olízaná všude, kam bulík dosáhl.

Přesto všechno ho však budete milovat, nedáte na něj dopustit a troufám si tvrdit, že málokdo, kdo jednou měl bulíčka, dokáže mít jiného psa než opět "klabonosáka".

Bulteriér není pes jako například německý ovčák. Majitelé tohoto plemene mi prominou, ale já schopnosti jejich psů nadřené drilem a "štěkáním" rozkazů moc neobdivuji. Bulík má prostě svou osobnost a tu je třeba výchovou usměrnit a pokusit se o to, aby jste si co nejlépe rozumněli. Samozřejmě není možné bulíka nechat vyrůstat jako dříví v lese. Chce to mnoho trpělivosti, opakování, chválení, ale rozhodně u bulíka moc nesvedete křikem. Já si myslím, že dobře vychovaný bulík musí mít o křičících majitelích jiných psů dojem, že se zbláznili. Vždyť pes má velmi dobrý sluch a není třeba na něho křičet. A potom, vždyť pán a bulík jsou tu od toho, aby se zkusili po dobrém dohodnout. Chci li na procházce doleva a pán doprava, proč bych mu to nedal vědět, říká si bulík. A rozumný majitel pokud nemá vážný důvod, proč jít opravdu doprava, je tak trochu sobec, když svému psu alespoň někdy nevyhoví. Vždyť bulík má také právo na názor a je jen věcí dohody, kam se půjde. Věřte, že dobrý bulík si nechá rozumně vše vysvětlit. A potom jdete na procházku přeci hlavně se svým psem, tak proč mu dělat naschvály a někdy mu nevyhovět. On Vám to vrátí tím, že bude po zbytek procházky pravděpodobně spokojenější a budete mít spíše dobrého společníka než otráveně se vlekoucí stvoření, znuděné, že se jde "špatnou" cestou.

Vůbec si myslím, že s dobře vychovaným bulíkem se dá rozumně domluvit o čemkoli a dobře se s ním komunikuje. Náš Akimek nám rozuměl prakticky vše a i my jsme podle jeho chování, zvukových projevů, mimiky (o té mnozí tvrdí, že ji bulík nemá, ale není to pravda) poznali co chce, jeho pocity a touhy. A je fantastické, že v době kdy píši tento text nám naše mladice Cymba ve svých čtyřech měsících rozumí a my se postupně učíme rozumět jí. Ona ví přesně, co po ní chceme, pouze ještě občas zkouší, zda by se nedala naše přání nebo požadavky ignorovat.

Již vidím, jak se mnoho "odborníků na  psy" rozhořčuje nad tím, co si zde mohou přečíst, ale víte, my jsme nikdy nechtěli psa proto, aby to byl nemyslící vykonavatel našich příkazů bez vlastního rozumu. My jsme vždy chtěli psa jako rozumného společníka a kamaráda, se kterým nám bude dobře, a kterému bude dobře s námi. A s tím,  jak snad uznáte, moc rozkazování nejde dohromady. Faktem je to, že bulík nám pro tento účel vyhovuje maximálně. Poprvé jsme opravdu s bulíky přišli do styku, když můj otec přešel od německých dog právě k bulíkům. V současné době má v pořadí třetí fenku a ta druhá, Gundi, nás doslova uchvátila a přesvědčila, že bulík je to pravé. Gundi byla pravá dáma, sebevědomá, vyrovnaná, hodná, milá, hravá. Její bezprostřednost při hrách, kdy jí odněkud vytáhnete zapadlý tenisák a ona Vás bez oka mrknutí srazí k zemi, když si ho vezme a jde si dál hrát nám zaimponovala tak, že jsme se rozhodli mít také bulíka.

Opravdu však na bulíka musíte mít dost času. Ten si nevystačí jako mnozí jiní psi s dvěmi procházkami denně a jinak jen miskou jídla a vody. Ten ke svému životu potřebuje stálý kontakt a projevy zájmu. Pokud chcete mít dobrého bulíčka, bude Vás to stát spoustu času a někdy i nervů, ale výsledek stojí za to.